Cihlenčin hattrick

Nabízíme odpočinkový koutek pro osoby přetížené pracovními a osobními povinnostmi.

Pro začátek je nutné znát Cihlenčin příběh. Cihlenka se narodila králi a královně kdesi na území Čech, má dvě starší sestry - Růženku a Jasmínku. Princip, jakým král a královna pojmenovali svoje dcery, je jednoduchý. Každá princezna-miminko byla v den svých prvních narozenin vyvezena v pozlaceném kočárku na královskou zahradu a čekalo se, ze které že květiny jí na čelíčko spadne lístek, aby po té kytce princezna dostala jméno. Naneštěstí v den prvních narozenin Cihlenky královští zedníci opravovali střechu zámku.

Přestože se tvrdý dopad cihly na Cihlenčinu tvář podepsal na její vizáži i mozkové aktivitě, Cihlenku si doma všichni oblíbili. Na královském zámku byla velice vítaným hostem všech zábav. Zato poddaní ve městě pod zámkem si brali, lidově řečeno, Cihlenku do huby, jak se dalo. A proto je výraz Cihlenka v současné češtině také bohužel synonymem pro výrazy jako je blb, vemeno nebo jantar.

Ve volných chvílích se Cihlenka snaží světu dokázat, že i s úlomky načervenalé pálené hlíny v mozkových závitech dokáže pochopit principy, které zůstávají obyčejným lidem skryty do poslední chvíle života. Rozhodli jsme se Cihlenku kontaktovat a umožnit jí prezentovat své pokrokové názory zde. Přestože je to nyní již postarší dáma s rozpadající se cihlou ve tváři (padá jí omítka), využívá moderních technologií a je stále on-line. Kdykoliv připravena vyplodit myšlenku drsnou, jako je cihlový povrch, a zvonivou, jak cihla zvoní při dopadu na zem.

● Brzdné dráhy (11. března, léta páně 2008)

Ráda vzpomínám na královské toalety, vyvedené ve zlatě a platině. A ty serenády, které hrály vždy nahlas tak, jak člověk potřeboval. Ani ta nejtlustší princezna v zemi se nemusela bát riskovat při večerním slídění v královské spíži, byť by to mohlo mít následky skutečně nedozírné. Vzpomínám ráda na ty krásné toalety, protože ty v královském domově důchodců nestojí ani za zlámanou cihlu. Mí kolegové, přestárlí senilní princové s ochablými svěrači, často neohlédnou se po užití toalety, myslíc si, že to prostě není královská stolice, a zanechávají tak nevzhledné čáry po smycích jejich princovských exkrementů. A to už jsou ty mnou tak nenáviděné brzdné dráhy, vážení a milí. Vaše Cihlenka.

● Modrá hmota (2. května, léta páně 2008)

Přestože jsem až třetí princezna v pořadí, často jsem byla zvána na různé akce, ať už na královském dvoře, či na obyčejné ejchuchu poddaných, kteří mívali v oblibě sledování realityshow Gilotina, jest pravdou, že mé sestry Jasmínka a Růženka zelenaly často závistí, jak žádaná jsem. Byla jsem potěšena, že i žena s kamennou tváří může být tak mile přijímána lidem, samozřejmě to potřebovalo čas. Stalo se tak jednoho dne, že byla jsem pozvána na prvomájové drápání se na slavný český Petřín kopec. Hore voněly klobásky, bylo to poměrně nedávno, jak plyne jistě z data článku mého. Ustrnula jsem hrůzou, až mi začala z obličeje omítka padat. Hmota zvítězila nad duchem, vidno. Lidé se z vrcha kopce začali trousiti s různými pamlsky, tož v pořádku, ale co ty modré balónky mají znamenat?

Řekla jsem si, že i princezna se může urvat ze řetězu a dát si pořádnou mastnou klobásu, až se jí budou dělat boule za ušima. Počkala jsem si v dvoukilometrové řadě, poněkud potupně, s hromadou poddaných... eh tedy dnes již občanů českých, a když jsem konečně zakousla klobásu, nevěřila jsem svým smyslům. Jakýsi Borec Vlasta měl na pódijku slovní průjem, všude bylo modro, i ptáci na obloze, a ta klobása snad nebyla z masa. Co je to za dobu, ptala jsem se sama sebe cestou dolů, šťourajíc mezi zuby těžce popsatelnou hmotu z klobásy modrým párátkem.

Kdo byl léta páně 2008 ve čtvrtečním odpoledni na slunci, mezi pivem a klobásami při modrém podiu na vršku Petřína kopce, třeba mi poradí. Jsem moderních výdobytků neznalá, jakou barvu bude mít Petřín kopec příští rok? S úctou, Vaše Cihlenka.

● Bazénové prdy (29. července, léta páně 2008)

Jak známo, pálené hlíně ani voda neublíží, i vydala jsem se tak do městského bazénu. Od svých devadesátých narozenin svá léta nepočítám. Při plování však uvědomila jsem si, že stovku již jsem úspěšně minula. Prsila jsem vodní hladinu, občas se vyhnuvší se kraulujím králům, kteří inkonginto navštívili městský bazén (svléknuvší svůj královský šat a umělé vousy, byli k nepoznání). I přepadly mě úděsné prdy, což pro staré lidi typické je. A nechtíc se ztrapnit před ostatními, vymýšlela jsem techniku plování prdům nejvíce prospívající. Abych to měla za sebou. Jako nejlepší se zjevil způsob plavby nazad, obličejem vzhůru. Toť umožnění kontrolovat intenzitu prdů. Zároveň však nutno jest vydržovat se nad hladinou, kontrolovat intenzitu kazů ve vzduchu a případné problémy řešit rychlým odplaváním, taktéž nazad - budíc dojem plavby vpřed. Také vhodné jest hrát divadlo, jakéže čuně v městském bazénu větřilo a mistrály vytvářelo. Už zdálo se mi, že odejdu z bázenu nepotupena vlastní peristaltikou, spatřila jsem prdícího krále v dráze pro kondiční plavce. Bublinový efekt byl zřejmý. Pro příště musím vypilovat tuto techniku, dočista jsem na ni zapomněla. Vaše plovoucí cihla, Cihlenka.