Tereza - spolupráce s Anetou Beránkovou
Ranní vstávání a El camino
Ranní vstávání
K tomuto filmu jsem se nachomýtla výjimečně jako herečka a moc sem si to užívala, protože sem jednou mohla nechat všechnu odpovědnost na někom jiném a „jenom" si zahrát. Musím říct, že to byla příjemná změna. Tento film vznikl jako cvičení na ranní vstávání mé spolužačky, spolubydlící a kamarádky Anety Beránkové. Jak už to u cvičení v prvním ročníku bývá, hráli tam kromě mě ještě dva spolužáci. Studentka, kterou hraju, přes noc tajně schovává svého přítele na koleji. Situace se zkomplikuje, když ji v noci nečekaně přijde navštívit její bratr, kterého vyhodili z bytu a nemá kde přespat. Pod podmínkou, že hned ráno nenápadně zmizí, ho nenápadně uloží, aby o tom její přítel nevěděl. Ráno probudí všechny tři zvonící budík a vzniká opravdu vtipné ranní vstávání.
El camino
Anetin další velmi povedený film (cvičen na rytmus) je nazvaný El camino podle flamencové skladby, na kterou ve skutečnosti opravdu tančíme na hodinách flamenca. Ve filmu jde ale o volnou improvizaci na španělské rytmy. Studenti pořádají na bytě divokou pařbu, která ruší sousedy v okolních bytech. Ti se rozhodnou jim to pořádně vytmavit. Než se ale všichni postupně shromáždí před dveřmi studentského bytu, zjistí, že se jim vlastně hudba líbí a že by se rádi přidali. Nechybí ani typické Anetiny vtípky jako například babička, jíž padá do kafe omítka, tančící sebevrah nebo poletující jogín. Natáčení se jako herci zúčastnili všichni obyvatelé našeho i sousedních studentských privátů.
Spot - Literární květen
Tereza: Společně s Anetou jsme točily spot pro jednu kulturní zlínskou akci pořádanou studenty. Jmenuje se Literární květen a je to literární soutěž pro studenty spojena se spoustou zajímavých doprovodných akcí.
Kamarádka
Tereza: Kamarádka je můj první film, který považuji za povedený. Velký podíl na tom mají kromě natáčecího štábu herci ze Zlínského divadla, kteří se ujali hlavních rolí a pozvedli můj malý projekt na zajímavé drama o vztazích.
O příběhu: Život není předem naplánovaný jako každý krok herce před kamerou, a tak se mladý pár i přese všechnu snahu dostává na rozcestí, které se však liší od těch, po kterých denně kráčejí desítky lidí na prahu dospělosti. Vztah Kristýny a Michala v sobě skrývá mnoho nevyřčeného. Možná je to mládí a z něj plynoucí nevyrovnanost, co dožene Michala k jeho činům. A možná je to doba, ve které žijeme, co umožní Kristýně rozšířit svůj svět o nový rozměr.
Všechno má svý
Tereza: Stáří může být smutné. Ale může být i veselé pokud člověk nezůstane sám. Hlavní hrdinové tohoto filmu jsou manželé v důchodu, kteří si lezou na nervy tím, že se nemohou shodnout, která jejich známa vlastně umřela. Před hádkou je zachrání schopnost udělat si legraci sami ze sebe a vzpomínky na krásné mládí.
Tento krátký film jsme natáčeli přímo v domově důchodců, kde jsem si vyhlídla své dva „herce". Film bohužel vznikal příliš narychlo a je to na něm znát. Ale ať už dopadl jakkoliv, poznala jsem díky němu dva neobyčejně milé staré lidi, kteří navíc i přes svůj pokročilý věk projevovali velké nadšení do natáčení a velmi dobře se s nimi spolupracovalo.
Tančím v plamenech
Tereza: Můj první dokument, který bohužel nedopadl úplně podle představ. Hlavní problém byl už v tom, že sem si nedokázala ujasnit, o čem by měl být, to uznávám. Prostě jsem se do toho zamotala. Chtěla sem zachytit krásu temperamentního španělského tance flamenco, atmosféru hodin, na které sama už přes rok chodím ke skvělé učitelce tance Vlastě Gavendové, Vlastu jako zajímavou osobnost a zároveň způsob jakým ovlivňuje flamenco život jejích žaček, a to na mě asi holt bylo velké sousto. Natáčelo se ve Zlíně v divadle Malá scéna, které jsme si vybrali na natáčení Vlastina sólového tance a v jejím tanečním studiu Gemini.
Pavouček (10 minut)
Tereza: K pointě tohoto filmu mě inspiroval vlastní hysterický strach z pavouků, který sama pořád nedokážu pochopit. Nevadí mi totiž pavouk, když někde visí a neotravuje, ale kdyby na mě, nedej bože, spadl, tak bych vypadala jako jedna z hlavních hrdinek na závěr mého filmu:o) Děj se točí kolem tří holek v nejtěžším stádiu puberty, z nichž jedna je zamilovaná do kluka, kterej je „zamilovanej" do každý, která je zrovna po ruce :o) Ten se rozhodne, že naší hrdinku přijde navštívit. Ta se celá zmatená snaží rychle zcivilizovat a hlavně dostat z pokoje dvě, teď už nežádoucí kamarádky, z nichž jedna neustále řeší pavouka a druhá svoje nalakované nehty. Film byl zamýšlený jako parodie nebo spíš výsměch naivitě některých holek v pubertě a vůbec všemu, co se kolem zamilovanosti a romantiky točí. Myslím, že výběrem hudby jsme to ještě podpořili a že se to snad celkem povedlo, ale někteří by se mnou určitě nesouhlasili :o) Stejně je ale tenhle film zatím moje nejoblíbenější „děťátko".
Host do domu (3 minuty)
Tereza: Natáčení mého prvního režijního cvičení na FMK na téma „ranní vstávání" začalo téměř katastrofou. Opět jsem se přesvědčila, že i když se psychicky připravím na to, že natáčení bude náročné a plné nečekaných problémů, vždycky se objeví něco, co by mě ani ve snu nenapadlo.
Vezmu to radši od začátku. Řekla jsem si, že ranní vstávání pojmu trošku hororově. Inspiroval mě k tomu vlastní zážitek, když jsem jednou trávila víkend na ubytovně ve Zlíně a přesně ve 3 h ráno spadly ze zdi nástěnné hodiny a rozbily se. Bylo to opravdu nepříjemné probuzení. Druhý den jsem zjistila, že se okolo naší ubytovny potuluje nějaký bezdomovec, ale zrovna byl rozbitý zámek od venkovních dveří. Dveře tedy zůstávaly otevřené, aby se studenti mohli dostat dovnitř. Jenže tím pádem se mohl dovnitř dostat i kdokoliv jiný, proto jsem se radši zamkla alespoň na pokoji. Jenže jsem nevěděla, že přesně o půlnoci dorazí moje spolubydlící a potmě se začne dobývat do pokoje. Nepředpokládala samozřejmě, že bude zamčeno. Tak to bylo druhé nepříjemné probuzení. Dala jsem tyto dva zážitky dohromady, přidala trochu fantazie a vznikl scénář k „rannímu vstávání".
Nasvítit noc je velmi těžké (o tom jsem se dosyta přesvědčila) a tak jsme nic nenechali náhodě a s kameramanem Ondrou a panem Fándlim (učí nás kameru) jsme svícení pořádně prokonzultovali a připravili přesně na pokoj na naší ubytovně, kde jsme měli domluvené natáčení. Jenže sotva jsme 8. 12. 2006 začali natáčet. Objevil se jeden zakomplexovaný obyvatel ubytovny (bydlí tam i personál z nemocnice), který si vymyslel, že se kvůli nám nevyspí (bylo 20:00) a že zavolá policii. Nakonec zavolal jen bytnou, která si na nás dosyta zanadávala, a potom z ní vylezlo, že vlastně žádný hluk neslyšela. Natáčení nám prostě zakázali a popřeli, že bychom to kdy měli povolené. Takže jsem druhý den zoufale sháněla nějaký byt, kam bychom mohli přestěhovat natáčení. Nakonec jsme odjeli na chalupu dědečka mojí spolužačky Veroniky, která mi zároveň hrála hlavní roli. Měli jsme ale už čas jen jednu noc a scénář sem musela dost předělat, protože to tam samozřejmě vypadalo úplně jinak. I závěrečná pointa příběhu se musela výrazně změnit, ale nakonec myslím, že k lepšímu. Místo, kde jsme natáčeli, bylo naprosto dokonalé na horor: osamělá chaloupka u lesa se spoustou starých vrzajících krámů na zahradě. Byl velmi silný vítr, takže jsme museli světla, které stály za okny zatěžkat kameny a ještě přivázat, aby nám nepadaly. Myslím, že byl dokonce i úplněk. A když jsme uprostřed noci zaslechli z lesa zvuk motorové pily, myslím, že se ve většině z nás objevila malá dušička :o) Nejspíš tam ale jen někdo kradl vánoční stromeček :o)
Rozhodla jsem se, že do tohoto filmu nechci dát, žádnou strašidelnou muziku ani ruchy. Strašidelnou atmosféru podtrhuje jenom pravidelný tikot hodin, který se občas zesiluje nebo nabírá zajímavou ozvěnu, když hlavní hrdince něco hrozí. Myslím, že sem udělala dobře. Výsledný efekt se mi moc líbí.
Čaj
Tereza: „Čaj" je název druhého režijního cvičení, ve kterém jsme měli zachytit nějaký postup práce. Já jsem si vybrala vaření čaje. Natáčení proběhlo 10. - 11. ledna 2007. Chtěla jsem natočit vážný, smutný příběh o dvou mladých zamilovaných lidech v mezní životní situaci, která skončí jejich smrtí. Záhy jsem ale zjistila, že sem se tím pustila na velmi tenký led. Protože točit vážné scény tak, aby nepůsobily směšně je opravdu těžké, obzvlášť pro začátečníka a neherce. Na dvě hlavní a jediné role jsem si vybrala lidi, kteří spolu doopravdy chodí. Myslela jsem, že budou působit opravdovějš když jsou skutečně zamilovaní. Chvílemi jsem toho ale litovala, protože tihle šťastně zamilovaní lidé dělali pořád nějaké blbosti a bylo velmi těžké je nějak ukočírovat :o) Když se ale soustředili tak nakonec podali, myslím, celkem slušné herecké výkony na to, jak těžké měli role. Natáčeli jsme opět ve velmi stísněných prostorech baťovského domku. Natáčení začalo tím, že nám jedno nové půjčené světlo prostě nefungovalo a nikdo nevěděl, v čem je chyba, vzali jsme špatná sluchátka pro zvukaře a nakonec jsme nechtěně zničili kabel na připojení kamery k monitoru. Naštěstí měl spolužák náhodou po ruce jiný. Ten byl ale podstatně kratší, takže jsem často musela běhat za kamerou s monitorem na krku, abych mohla kontrolovat záběry. Obzvlášť v stísněném prostoru kuchyně to bylo zajímavá, což dokazují fotky z natáčení :o)
PLZEŇ FREEDOM NIGHT:
Rej krásných dívek a žen je za námi. Prohlédněte si fotky na www.one4one.cz
Snová zahrada:
Po půlroce bezcílného bloumání světem spánku si konečně opět píši sny.
O stránkách:
I rubrika Grafologie se dočkala své aktualizace.
Zajímavost:
Autoři zatím stále vyráběného filmu Mafia The Movie zvou na setkání:
http://mafia.4fan.cz/index.phpStále aktuální:
Spoty proti domácímu násilí (Tereza Pospíšilová pro ROSA) naleznete v rubrice Projekty.