Slzy radosti i smutku (2003)

I. Slza se zdá být jen symbolem smutku

Jako většinu slz tvoří voda

a pak nějaká sůl,

tak většinou jen jedna vada,

dělá z člověka půl

toho, čím by mohl být.

Tak rychle, jak slzy tečou,

může člověk svojí vadu napravit,

ale tomu se minuty vlečou,

kdo chce vadu dokonalostí nahradit.

Sebelepší přetvářka jak slzy průhledná je,

když se nosí dlouho moc,

protože tomu srdce se časem rozbije,

kdo nevyhledá pomoc.

Slza je slaná jako moře,

které naráží na řady řas,

kdo svůj život sám si zvoře,

pak plave jím jak mořský ďas.

Slza se blyští jako lucernička

toho smutného ďasa,

který musí mořem plout sám.

Je to taková svítivá vábnička,

tu má jen ta rasa,

která se vyhýbá námluvám.

Na hladině všech vod jedna slza

stěží vlnobití vyvolá.

Ani dvě to nedokáží.

Zato dva lidé se sblíží,

když jen jeden zavolá,

lidu by neměla být vzorem slza.

Když prší, vypadá to

jako když Bůh pláče.

Je sám jak slzy na oknech.

Když prší, tak zní to,

jako když lid skáče

na plechových okapech.

II. Doopravdy je nejspíš jiná

Psavec chtěl jen všem smutným říci,

že nejsou na světě sami,

kdo se musel smíchu na čas zříci.

Další rady jsou už známy:

Nemá cenu doma sedět,

ležet nebo spát,

když teď můžeš zvědět,

jak se zase smát.

První radou je jednoduchá věc

užívat si chyb lidského pudu.

Třeba jen rozepnutý poklopec

a přitažlivost Smilova sudu

dokáže pořádně rozesmát toho,

který nemá momentálně nikoho.

Pro jiné nepochopitelná věc

je smát se vlastním postihům osudem.

Co třeba chudý bezdomovec,

jemuž vlhké podmostí je domovem,

jde vesel domů přec,

doprovázen svým věrným psem.

Směje se proto,

že nemusí platit inkaso.

Směje se proto,

že nedostane lepaso.

První rada byla o posměchu jiným,

druhá zas o smíchu věcem unylým.

Třetí rada bude lepší o moc,

protože spočívá v jedné pravdě,

že pláč není žádná nemoc,

když se spustí kvůli srandě.

Slza smíchu je úplně stejná

jako ta kanoucí kvůli smutku.

Ale stejně je lepší ta jedna,

která kane kvůli prima skutku.

Tak plač jako o život.